COKOLI, JEN NE MEDITOVAT
Meditace – výraz, který v lidech může vzbuzovat až překvapivě silné emoce. Jsou tací, kteří meditaci využívají jako cestu k “osvícení” a na všechny, kteří nemeditují, se dívají z patra. Protipólem je pak skupina, které se jen z pouhého slova “meditace” ježí všechny vlasy na hlavě. Radši by šli fárat do dolů, než si na pár minut sedli, zavřeli oči a byli jen sami se sebou a s tím, co je.
BÝT SE SEBOU V KONTAKTU NEZNAMENÁ ANALYZOVAT SVÉ MYŠLENKY A EMOCE
Právě tento aspekt považuju za hlavní podstatu meditace – být s tím, co je. Se vším, co se uvnitř odehrává. Poznat svoje myšlenky, tendence, vzorce, touhy, pocity, emoce z úrovně pozorovatele.
Být v kontaktu se sebou neznamená se v těch myšlenkách nebo emocích hrabat a donekonečna je analyzovat v hlavě. Ani to neznamená žádné nemít. Nejde o to zastavit myšlenky nebo je zavřít do krabice, strčit do šuplíku, abyste už konečně měli klid. Když se o to budete pokoušet, zažijete jen frustraci, protože když bojujete s myšlenkami nebo s tím, co se ve Vás odehrává, bojujete vlastně sami se sebou. Je to vyčerpávající, nikam to nevede a Vy tak můžete dojít k závěru, že tohle pro Vás opravdu není.
Místo bojování, zkuste k meditaci přistupovat jako k dobrodružství. Je to fascinující proces sebepoznání, kdy v přímém přenosu pozorujete jak myšlenkové, tak emoční procesy, které jsou vzájemně provázané. Dovolujete si cítit všechno to, co cítíte. Jste naprosto v pořádku se vším, co cítíte a zažíváte. Ignorujte tendence – tohle bych přece neměl/a cítit nebo si to myslet a tohle bych naopak cítit měl/a. Jen pozorujte a dýchejte.
Meditace nás učí být v roli pozorovatele, který neposuzuje, neanalyzuje, neřeší a nepotřebuje ničeho dosáhnout ani nic vědět nebo na něco rychle přijít. Nepotřebuje s myšlenkami ani s ničím, co vyvstává bojovat, nebo to zlikvidovat. Nechává všechno být a dovolí všemu být.
Se zaujetím vnímá pestrost vnitřního zmatku, aniž by se do něj zamotal. Tohle už je tedy zkušený pozorovatel. Ten, který začíná, se bude zamotávat často. Ztratí se v myšlenkách i emocích a všem těm dramatům uvěří.
I proto je meditace tak náročná. Často právě v té naprosté nehybnosti a klidu, se začnou z podvědomí do vědomí vyplavovat emoce, které byly kdysi dávno potlačeny. Stáváte se svědky obrovského strachu, vzteku, smutku, bezmoci, zoufalství a frustrace. Pokud se na ně chytíte a začnete je rozpitvávat v myšlenkách, ještě se zintenzivní. Vznikne sestupná spirála a už se vezete dolů do pekla negativity. Všechno to vypadá tak skutečně. Znovu prožíváte tu situaci, ty pocity, cítíte křivdu, bojíte se, chcete utéct.
A právě meditace nás učí neutíkat. Sedět na zadku i přesto, že mysl předhazuje ty nejpřesvědčivější argumenty, proč toho nechat. Vy ale rozhodujete. Pozorovatel ve Vás rozhoduje, jestli utečete, nebo vytrváte. Vy rozhodujete, jestli budete tvůrce nebo oběť. Tímto přístupem ukázňujete mysl.
PROČ MEDITOVAT?
Protože buď s myslí pracujete Vy, nebo ona pracuje s Vámi. Jako sluha je mysl užitečná, ale pokud je Vaším pánem, je destruktivní, úlisná, negativní, zmatená, stresující, splašená, ustrašená, pomstychtivá, a strašně zrychlená. Libuje si v utrpení a v závislosti na negativitě. Spousta lidí běžně a automaticky vyhledává okolnosti, které spouští emoční koktejl, aby vůbec něco cítili. Jsou závislí na životě, který zároveň nesnáší. Meditace je jednou z cest, jak tuto destruktivní spirálu zastavit a převzít zodpovědnost za svůj život.
Meditace pomáhá přerušit cyklus myšlení i emocí a přirozeně se vytváří odstup. Postupně se pročišťuje vnitřní prostor od nánosů myšlenek, což vede ke spontánní lehkosti, radosti, úlevě a pocitu svobody.
Protože když vytrváte a znovu a znovu a znovu si budete sedat k meditaci, koncentrovat se na dech a neutečete, doslova si tím přetváříte mozek, který má vliv na všechny procesy v těle. Bez výjimky jsou meditací pozitivně ovlivněny všechny orgány, buňky i systémy. Aktivuje se parasympatický nervový systém a přirozené samoléčebné procesy těla, dochází ke kompletní změně biochemie. Čtivě a srozumitelně o tom píše Bruce Lipton v knize Biologie víry.
Proměňujete a kultivujete svůj vnitřní dialog – to, jak k sobě mluvíte – protože zjistíte, že když na sebe tlačíte a kritizujete se za nedostatek soustředění a přemíru myšlenek, cítíte se špatně. Ale když jste k sobě laskaví a ohleduplní jako k malému milovanému dítěti, které se učí chodit, i samotný proces meditace probíhá jinak. Učíte se vlídnosti a ohleduplnosti.
Překonáváte sami sebe. Učíte se trpělivosti a disciplíně, bez které se těžko uskuteční jakákoli změna. Zjišťujete, že vytrvalost a vůle je silnější, než jakýkoli vzorec, který Vás ovládá.
Uvědomujete si jak to, čemu věnujete pozornost (energii), ovlivňuje Váš život. Tím, že se v meditaci znovu a znovu a znovu vracíte k dechu, k tělu, do nitra kdykoli pozornost uteče, si vytváříte nový zvyk. Učíte se pozornost zaměřit a udržet, a to bez ohledu na vnitřní nebo vnější okolnosti. V tom je obrovská síla.
Prohlubuje se schopnost pozorovat a vnímat. Začínáte si uvědomovat VĚDOMÍ, které není chyceno v žádném programu, jen je pozoruje. Toto vědomí – schopnost pozorovat a být s tím, co je – transformuje a rozpouští všechny programy, vzorce, emoční zátěže. Mění se vnitřní a tím i vnější svět. Vědomí ve Vás je jakousi kotvou a zároveň vedením, o které se můžete opřít. Vnímáte stabilitu a současně si víc a víc dovolujete plynout s rytmem života. Odevzdat se životu.
Začínáte si uvědomovat pravdu a velkou sílu principu ZEVNITŘ – VEN. Což znamená, že vnitřní změny se vždy projeví ve vnějším světě. Jako okolnosti, lidé, zázraky… V situacích běžného života si s překvapením uvědomíte, že jinak reagujete. To, co Vás dřív vytáčelo do běla, stresovalo nebo děsilo, najednou mizí. Mírní se a proměňuje to, jak reagujete. A ke všemu postupně přistupujete s jakousi větší grácií a nadhledem. Nestane se to přes noc, ani za týden nebo za měsíc. Jedná se o postupný, celoživotní proces.
Pocit svobody, který přetrvává bez ohledu na to, kde a v jaké situaci se nacházíte. Víte totiž, že si sice nevybíráte, co se Vám děje. Ale už jste schopni se vědomě rozhodnout. Víte, že právě v tom vědomém a otevřeném přístupu ke všem situacím a k životu samotnému je obrovská svoboda.
JAK MEDITOVAT? NESNAŽTE SE.
Pusťte jakoukoli snahu meditací něčeho dosáhnout nebo se něčeho zbavit. A taky se zbavte potřeby, aby nějak probíhala.
Kdykoli sedáte do meditace, odložte úsilí. Já vím, je to těžké, protože většinu života je nám vtloukáno do hlavy, že je potřeba se snažit, makat, zlepšovat se, vyvíjet, růst a pak růst ještě víc…
V meditaci, stejně jako v jógové praxi, je to přesně naopak. Čím víc se snažíte, tím víc je meditace nepříjemná a to je to poslední, čemu byste chtěli věnovat čas a energii. Mysl připomíná vzpurné a vzdorovité batole, které udělá všechno pro to, aby nemuselo jít spát.
Pusťte touhu po preciznosti a dokonalosti a po tom, aby to “nějak” bylo. Nechte všechno probíhat a jen zaměřujte pozornost podle toho, jakou meditaci si vyberete.
Místo úsilí a snahy něčeho dosáhnout běžte do meditace se zvědavostí malého dítěte, které je otevřené všemu, co přijde a ničemu se nebrání. Najděte v sobě dobrodruha, který zkoumá svůj vnitřní svět a je připraven utkat se tam se vším, co se objeví. Ví, že ať vyvstanou jakékoli emoce, zvládne je přijmout, vyventilovat a ustát. Anebo to nezvládne a emoce ho zaplaví jako přílivové vlny. No a co? Tak vyplivne písek, zvedne se, otřepe a jde do toho znovu. Protože jiná cesta není. Emoce mohou být děsivé a intenzivní. Mohou vyvolávat pocit, že tohle nemůžete přežít, když se tomu otevřete. V meditaci se učíte spojovat se svou vnitřní moudrostí, intuicí, zdrojem, esencí…
JAKOU MEDITACI SI VYBRAT?
Řiďte se svým pocitem. V jednoduchosti je krása. Pokud začínáte, doporučuju knihu: „Bdělá pozornost je lepší, než čokoláda“ od Davida Michie. Shrnuje a rozvíjí účinky bdělé pozornosti/všímavosti a předkládá typy na meditace.
Anebo si knihu nekupujte, najděte si klidné místo, pohodlně se usaďte s rovnou páteří, zavřete oči a několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. A pak už jen sledujte dech. Nádech. Výdech. S dechem už nepracujete, jen ho pozorujete. Necháváte se jím vést do těla. Kdykoli Vám pozornost uteče (což bude za začátku častěji, než by Vám bylo milé), vraťte ji zpátky k dechu. A znovu a znovu a znovu…
Lidé akční, s myslí, která si libuje v neustálém vymýšlení a přemýšlení, budou pravděpodobně nervóznější, vzteklejší a netrpělivější. To byl ze začátku i můj případ. Moje věčně řešící a myslící mysl se nechtěla vzdát kontroly. Zrazovala mě a říkala, ať se zvednu a neztrácím tady s tím sezením a dýcháním čas. Vypadalo to asi takhle:
Já: Jdu meditovat. Dýchám a soustředím se na dech.
Mysl: Je tady nějaká zima ne? Obleč si ještě mikinu. Také se tady vážně špatně sedí.
Ja: Obleču si mikinu a dám si pod zadek deku. Zavírám oči a jdu znovu meditovat. Nádech. Výdech.
Mysl: To je hrozná nuda. Máš hlad. Zkrať to a dáme si kus koláče s kávou. Mňam. Úplně ho cítím v puse. Já vím, že je tam nějaký ten cukr, ale to nevadí, zase tak moc sladký není. A nějaké ty cukry přeci potřebujeme, že?
Já: Koláč bude až po meditaci, teď dýchám. Ale ten koláč… je vynikající. Mám strašný hlad.
Mysl: No jo, ale teprve uběhla minuta, to nevydržím moc dlouho… Co Ondra, jak se má u babičky? Doufám, že noc proběhla v pořádku. Mohla bych zvládnout nějakou práci, než se vrátí domů. Měla bych dát dohromady podklady pro účetní. To se mi vůbec nechce dělat, ale musím.
Já: Uááááá zase jsem se ztratila. Opět nemedituju, tak to zkusím znovu. Nádech a výdech.
Mysl: Meditace pro mě není, nejsem na to ten typ.
V podobném duchu to probíhalo dost dlouho, než si mysl zvykla na to, že tady velím já a ne ona. Proto se nenechte odradit jejím žvatláním a pokračujte i přes její silné a přesvědčivé protesty. Počítá se každá minuta, kterou zvládnete v sedu. Každý vědomý nádech a výdech. Ano, je to náročné a ano, často máte pocit, že bojujete s desetihlavým drakem, ale když víte, proč to děláte, nepřestanete s tím.
Kromě pravidelné meditační praxe v klidu a nehybnosti můžete začít pozorovat a vnímat svoje myšlenky, reakce i v těch nejjednodušších činnostech. Často se ptejte sami sebe – na co teď myslím? Jak se cítím? Co přesně cítím? Jak dýchám? Jak stojím? Co můj obličej – je uvolněný nebo se mračím? Jak mluvím a o čem? Opravdu musím od toho, co cítím utéct, nebo v tom dokážu být a pozorovat? Chci teď opravdu reagovat? Potřebuju teď něco udělat? Nebo naopak nedělat? Praktikujete tak umění všímavosti. Pozorování. Vystupujete z hlavy, z energeticky náročného mentálního pole (jinými slovy přílišného a náročného přemýšlení) do těla a v přímém přenosu můžete měnit to, co změnit můžete. Narovnáte se. Usmějete. Začnete pořádně dýchat.
Meditace, stejně jako jóga, nemusí být vážná a seriózní. Naopak. Čím víc lehkosti, otevřenosti a uvolněnosti, tím víc si celý proces užijete a prožijete. Bez tlaku, urputnosti a přísnosti.
Namasté
Autor: Pavla Čadová www.jogaprodusi.cz