Relativně často se setkávám s tím, že jóga je vnímána jako pomalá. Takové cvičení pro bábovky, které nemohou provozovat opravdové sporty. Navíc “moje lekce”, vycházející především z hathajógy, opravdu pomalé jsou. Pokud jste se rozhodli přejít z fitka rovnou na hatha jógu, můžete mít pocit, že se nacházíte na hodině pro šneky.
Rozhodující je, jak k této pomalosti člověk přistoupí. Její zdánlivá jednoduchost, až primitivnost (takto může pomalost vidět mysl), je ve skutečnosti obrovská výzva. Kdykoli se nacházíte v pozici, která se jeví jednoduše, mysl může říkat následující: „Sakryš to je nuda. Nic se tady neděje. Kdy už se mi konečně pořádně zvýší tepovka a budu mít svých obvyklých x minut v kardio zóně. Tak honem honem, jdeme konečně na to. Tohle je jako všechno??“
A právě v tomto okamžiku máte jedinečnou příležitost se rozhodnout. Opravdu se tady nic neděje, nebo se prostě zkusím na pár vteřin mentálně zastavit, prodýchat a vnímat tělo. Co se stane, když to zkusím? Jak se potom budu cítit? O co tady jde?
Je naprosto v pořádku, jestliže si řeknete “ne, děkuji, tohle není pro mě”. A nebo se pustíte do objevování benefitů pomalosti. Zastavení. Pozorování mysli a její kultivování, kdy se vy sami vědomě rozhodnete zastavit a zpomalit i přesto, že hlava protestuje.
Právě v tomto přístupu vidím obrovskou sílu a disciplínu. Dokázat se zastavit a být se svojí myslí, pozorovat ji a nenechat se vtáhnout do pavučin myšlenek. I kdyby to mělo být jen na pár vteřin.
I v pomalejší józe se vyskytuje síla. Jen je jemnější, nenápadnější a ke svému vyjádření nepotřebuje zaťaté zuby, napjatý obličej či velkou urputnost. Tato síla je založena naopak na jemnosti, nenásilí, vědomém vnímání a respektu.
Jako příklad uvedu pozici Bojovníka, kterého můžete prožít jako tvrdého, drsného, agresivního a zaťatého, nebo právě klidného, uvolněného a přesto silného. Schválně si zkuste všimnout, jak na lekci jógy vypadají bojovníci kolem vás a jak se v pozici bojovníka cítíte vy? Dokážete se v této pozici zastavit, prožít si ji a zkombinovat tak sílu a pevnost s uvolněností?
Ať si každý vybere, co je mu libo. Není žádný jediný správný recept na tu nejsprávnější jógu. To, v čem vidím smysl já, rozhodně nemusí být smysluplné pro každého. Jde hlavně o to, vybírat si vědomě to, co se mnou opravdu souzní. To, co si dokážu užít, přináší mi radost a nemám pocit, že při této činnosti trpím, lopotím se a namáhám. Podívat se na celou situaci jako nezávislý pozorovatel. Je mým motivem cítit se dobře a respektovat tělo, nebo se nechávám vláčet myšlenkami a programy, které mi spíše škodí, než prospívají?
Autor: Pavla Čadová www.jogaprodusi.cz
Foto: Pixabay.com