Na lekcích Jógy pro duši se učíme vnímat tělo a všímat si rozdílů mezi signály těla a hlavy. Učíme se nezasahovat, neanalyzovat a pozorovat. Ať už během relaxace nebo při ásánové praxi, vnímáme, jak se cítíme. Jak se cítí naše tělo. Věnujeme mu láskyplnou pozornost, která příjímá všechno to, co právě je. Jde o pravidelnou praxi vědomé pozornosti, kdy právě na základě pozorování a vnímání poznáváme sami sebe. Svoje tělo, pocity, myšlenky, emoce a zvykáme si i na přijetí toho, co je naše mysl navyklá označit nálepkou “nežádoucí” či “škaredé”.
Nejdříve na podložce a později i v běžném životě zkoušíme nesoudit, nekritizovat, neřešit a pozorovat s tím, že naším učebním materiálem jsou situace vyskytující se v každém běžném dni.
Příklad praxe na podložce: Pozice velblouda nebo tanečníka – pro naši mysl může být velkým oříškem. Je možné, že se mu bude bránit, stejně jako dalším pozicím otvírajícím hrudník. V intenzivnějších záklonech se totiž dotýkáme i našich nezpracovaných emocí uložených v těle a při jógové praxi máme velkou šanci je znovu prožít, přijmout a následně pustit. Jelikož jsou ale tyto emoce označené štítkem “nežádoucí” hlava je může odmítat. Pozice otvírající hrudník nám poskytují šanci otevřít se životu, změnám, i sobě se vším, co k nám patří. Pokud překonáme mysl a nenecháme se ovlivnit jejím dialogem, vyhráli jsme sami nad sebou.
Je ovšem stejně důležité respektovat a vnímat tělo. Není cílem se hned při první lekci našroubovat do plné pozice velblouda, ale vybrat si variantu, která nám neuškodí a současně takovou, kterou bude schopná přechroustat i naše mysl. Jedná se o komplexní praxi sebepoznání, kdy máme příležitost vyladit potřeby těla i mysli současně. Neubližovat si a zároveň postupně a jemně rozšiřovat komfortní zónu. Uklidnit mysl/ego, že to zvládne a nemusí se bát.
Poznáváme tendence našeho myšlení a současně si všímáme i jemných signálů těla, kterému více a více nasloucháme. Postupně se rozhodujeme nevěřit neužitečným a negativním myšlenkám tak, abychom se byli schopni opravdu vědomě rozhodnout, co je pro nás dobré.
Na podložce máme možnost se sami sebe ptát – jak se v této pozici cítím? Chci v ní opravdu být? Je v ní mému tělu dobře? Potřebuji něco změnit? Dělám opravdu to, co chci? Jsem v této pozici sám/sama sebou?
Podobné otázky si následně můžeme klást i v běžném životě. Například v práci či ve vztahu: Jak se na této pozici cítím? Chci v ní opravdu být? Je v ní mému tělu dobře? Potřebuji ji nějak změnit? Dělám opravdu to, co dělat chci? Jsem to opravdu já? Respektuji sebe i svoje tělo? Neubližuji sobě nebo někomu jinému?
Autor: Pavla Čadová www.jogaprodusi.cz
Foto: Pixabay.com