Pocit vnitřního klidu a míru. V současnosti u velkého množství lidí velice cenný a žádaný stav. A paradoxně, čím víc se snažíme vnitřního klidu a míru dosáhnout, tím víc nám uniká. Pokud se totiž o klid křečovitě snaží splašená, a momentálně i často vyplašená mysl, jedná se o kontraproduktivní proces. Protože mysl, kterou dlouhodobě nekultivujeme a nepracujeme s ní, se zuby nehty drží strachu, katastrofických scénářů a stresujících zpráv. Nechce se jich pustit i přesto, že škodí a nic dobrého ani užitečného nepřináší.
Na jedné straně můžeme být na příjemných pocitech závislí a lpíme na tom cítit se neustále dobře, ale stejně tak vzniká velká závislost na negativitě a strachu. A jestliže nejsme dostatečně bdělí a vědomí, ty neužitečné a vysávající myšlenky nás do sebe vtáhnou a využívají naší energie k posílení negativity. Existuje mnoho způsobů, jak s myslí pracovat a kultivovat ji tak, abychom nebyli její obětí a místo toho se stali tvůrci a převzali řízení. A jedním z nich je ovlivnění mysli přes tělo, protože jsou spolu hodně úzce propojené. A právě jóga toto propojení krásně kombinuje.
Jak toho využít v praxi a v každodenních situacích? Představte si moment, kdy se bojíte, jste ve stresu, v napětí. Cítíte, jak se vám stahuje žaludek, tuhnou trapézy, zrychluje tep a máte tendence choulit se do sebe. Možná se Vám chce utéct – na Facebook či Instagram, k jídlu, alkoholu.. nebo máte tendence bojovat, vztekat se a obviňovat okolí. Máte dvě možnosti. Buď se strachu a negativním myšlenkám poddáte, uvěříte jim a budete rozvíjet neužitečné scénáře, které spouští emoční koktejl, na který se nabalují další negativní myšlenky. A nebo se rozhodnete říct DOST a přesunete cíleně pozornost z hlavy do těla. Aby ale nevzniklo nedorozumění, nejde o to tvářit se, jakoby strach neexistoval. Naopak. Je dobré a nezbytné přijmout ho a podívat se na něj. Pustit ho do sebe. Ale to už je zase jiný proces. Toto je doporučení na dobu, kdy sami sebe přistihnete, že jste zacyklení v myšlenkách, které stahují dolů a jsou destruktivní.
ANO, TEĎ.
Proto jakmile se přistihnete v negativní zacyklenosti, stoupněte si do pozice hory. Srovnejte chodidla tak, aby byly paralelně vedle sebe. Špičky nejsou ani dovnitř, ani ven. Pocitově od chodidel rostete nahoru za temenem hlavy. Na chodidlech si uvědomte tři opěrné body – kost pod palcem, malíkovou hranu a střed paty. To je opora, ze které všechno vychází. Nekrčíte prsty na nohou. Jakmile nastavíte správnou oporu v chodidlech, to ostatní se často srovná samo. Když pocitově rostete nahoru, lehce se zapojí břicho a otevře hrudník. Pokud ale máte větší bederní lordózu nebo tendence se hrbit, uvědomte si páteř a ke správnému postavení jí pomozte. Kostrč lehce protlačujete dopředu, hýždě jsou uvolněné, hrudník otevřený – lopatky lehce tlačíte k sobě. Pomáhá představa, že mezi nimi držíte menší ořech. Srovnejte i bradu, zasuňte ji lehce dozadu a uvolněte krk. Celou pozici i náš celkový stav ovlivňuje obličej. Mozek totiž citlivě reaguje na napětí právě v obličeji – ať už je to stisk zubů, nebo automatické mračení se s vráskou mezi obočím. Proto obličej uvolněte. Včetně očních víček, bodu mezi obočím a čelistí. Stačí se lehce usmát a uvolnění nastane samo. Udělejte to i přesto, že se mysl bude bránit a vzdorovat. „Jako usmát se? Teď? Když je to tak hrozné?“ Ano. Teď. Stačí lehký, letmý úsměv, který uvolní svaly v obličeji. Ještě jednou si uvědomte oblast hrudníku a nechte ji otevřenou, i když máte chuť se schovat a schoulit. Ruce jsou podél těla nebo je spojte před hrudníkem v namaskar, který prohlubuje pokoru a spojení se srdcem. Řiďte se svým pocitem. Od pupku dolů je síla a stabilita. Chodidla jsou pevně spojená se zemí. Od pupku nahoru naopak vnímáte uvolnění a otevřenost.
A teď si dopřejte plný nádech. S požitkem se nadechněte, jako byste chtěli přivonět k něčemu, co vám opravdu voní. A dlouze, pomalu vydechněte. Nechte výdech, ať se dokončí a potom se jen otevřete dalšímu nádechu. Dýcháte s požitkem a plně. A pořád s uvolněným obličejem. V pozici ani v dechu není snaha, usilí ani urputnost. Prodlužte výdech v případě, že potřebujete zklidnit. Dejte větší energii nádechu, když jste unavení a potřebujete dodat energii. Pozornost je zaměřená na celé tělo nebo na oblast hrudníku, která reaguje na jakékoli emoční změny. Pozornost můžete přesouvat a vnímat, jak se proměňuje to, jak se cítíte.
Pro ty, kteří rádi pracují s vizualizacemi – představujte si, že z chodidel rostou do země kořeny, které přináší stabilitu a pomáhají ukotvit se a uzemnit. V oblasti hrudníku můžete s každým nádechem vnímat zvětšující se prostor, který naplňuje příjemná energie. Do oblasti srdce také můžete nadechovat veškerou negativitu, ať už jsou to myšlenky nebo emoce a vydechovat lásku, světlo, klid. Podle toho, jak to cítíte.
POKORNÝ HRDINA a POKOJNÝ BOJOVNÍK
Mám ráda i pozici hrdiny. Sednu si na paty, nebo mezi paty, spojím ruce před hrudníkem v namaskar, lehce skloním hlavu a jen jsem a dýchám. Prohlubuje se pokora, spojení se srdcem i se zemí.
Nebo pozice bojovníka. Má s sobě velkou vnitřní sílu a zároveň klid. I v něm se dá dobře procítit pevnost a ukotvenost od pupku dolů, a otevřenost od pupku nahoru. I v bojovníkovi nechte uvolněný obličej. Jste bojovník pokojný, ne křečovitý a agresivní. Říkáte NE destruktivním myšlenkám a vzorcům a ANO sobě, životu i svojí síle, ať už jste si jí vědomi, nebo ne.
Tohle všechno je možné vnímat a provést i ve chvíli strachu, napětí a stresu a změnit tak svoje tělesné rozpoložení, které po chvíli a při pravidelné praxi ovlivní i to mentální. Teď přebíráte řízení a vybíráte si, jak zareagujete. Vytváříte nové spojení – synapse v mozku. Rozhodujete se pro novou cestu, novou reakci a vzdáváte se starého neužitečného a energii vysávajícího vzorce. Teoreticky to zní jednoduše, nejnáročnější je praxe a činy, tak jako u všech změn. Možná chcete namítnout – ale to je předstírání! Mám se tvářit, že jsem silný a odvážný, když to ve skutečnosti necítím? Ano! Tohle je vědomé předstírání, ve kterém je obrovská síla. Dávám přednost síle vědomé reakce před automatickou slabostí. Všichni máme vědomou mysl a díky tomu i možnost volby. Kým chci být? Co chci, aby ze mě bylo cítit? Tyto otázky pomáhají mně, když mám tendence znovu sklouznout do pozice oběti a chudáka.
„Nemusíte myslet pozitivně. Nemusíte cítit pokoj ani sebevědomí nebo soucit, štěstí či lásku – musíte se tak jen chovat. Tak často, jak to jde a kdykoliv si vzpomenete.“ Úryvek z knihy Čtyři pIlíře smyslu života od Dana Millmana, který na konec tohoto článku pěkně sedne:-)
Autor: Pavla Čadová www.jogaprodusi.cz